Lukáš je představitelem generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Jako základní materiál autor používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury. Ryze užitkové předměty proměňuje – a v podstatě recykluje – do podoby monumentálních soch a objektů, které se stávají součástí veřejného prostoru, architektury i krajiny. „Mají v sobě zakódováno něco, co je blízké i lidem, kteří jinak současné umění, zvláště abstraktně zaměřené, nevyhledávají. Především jsou však krásné,“ zamýšlí se v textu pro Raisovu monografii teoretik umění Petr Volf. Je držitelem ceny rektora UMPRUM za rok 2006. Držitel ceny atelieru Sochařství za rok 2006, 2007, 2009.
