Petr Písařík je jedním z nejobtížněji zařaditelných českých umělců. Takto jej trefně uvedl kurátor David Korecký ve svém textu k autorově samostatné výstavě v Galerii Rudolfinum s názvem SPACE MAKER, uspořádané na podzim roku 2018. Tato programová nezařaditelnost je pro Písaříka charakteristickým východiskem ve svobodě jeho tvůrčího projevu. Autorova díla nemají žádný jednoznačný smysl a destrukce významu je jednou z jejich důležitých strategií. Jsou to jakési šperky prostoru, klamné a orientované pouze navenek.
Písaříkovy malby i trojrozměrné objekty vycházejí z určitého rozbití celku. Jedná se o proud neustálých tvarových i myšlenkových proměn, který je vlastní i populárním a masovým produktům. Z tohoto nestabilního dění může oko zachytit jen určité fragmenty, neúplná sdělení, na něž se napojují asociace a vzpomínky. Pohled klouže po povrchu věcí, zastavuje se občas u znakových struktur, zajímavých tvarů, nechává se oslnit záblesky. Písařík reflektoval často svět módy a designu, který ho oslovoval svými detaily (značky, loga). Nyní se věnuje spíš letmé impresi, která má vliv hlavně v oblasti světla a barev. Písaříkovy objekty se vyznačují též nestabilní kompozicí, fragmentární a dočasnou povahou. Vnímáme v nich potenciální přítomnost rozpadu a možnou variabilitu.
„Výsledná krása, ohromující technická vynalézavost, brilantní forma a často až dojímající či ochromující nádhera jednotlivých řešení, to všechno jsou důvody, proč nám nedochází, že z trosek moderní civilizace a jejího umění v díle Petra Písaříka znovu a znovu vzniká něco mezi pomníkem a uskutečňovanou utopií,“ charakterizuje umělcovu tvorbu ve svém textu Bez lešení čili Několik postřehů k dílu Petra Písaříka kritik umění Marek Pokorný.