Výstava Mechanické a přírodní struktury je výsledkem spojení dvou současných malířů, pocházejících ze Slovenska a z České republiky, kteří pracují s jazykem „post – geometrické a geometrické abstraktní“ malby, kterými jsou Ján Vasilko a Jakub Sýkora.
Ján Vasilko již od začátků své tvorby rozvíjí velmi originální podobu geometrické malby, která přirozeně prochází různými proměnami, které jsou někdy více a někdy méně patrné. Některé jeho malby můžeme považovat za čistě abstraktní, jiné zase obsahují abstrahující prvky reálných podnětů a v některých dokonce umělec kombinuje reálné prvky s geometrickou abstrakcí. Od konce studií ve svém malířském přednesu Vasilko upřednostňuje jednoduché stylizované formy, čisté plochy a elementární tvary, kterým dominuje extrémně čistý rukopis a geometrická přesnost. Stejně jako druhý vystavující umělec Jakub Sýkora si Ján Vasilko vytvořil vlastní rukopis pohybující se na rozhraní abstrakce. Oproti tomu Jakub Sýkora ve svém malířském díle pracuje rovněž s abstraktní malbou, do které však vnáší zkušenosti s novými médii, zejména s grafickými programy a 3D softwarem, jeho malba tak ve své formální rovině kombinuje prvky převzaté z různých médií. Sýkorovy obrazy na první dojem zaujmou jasnou formální redukcí a promyšlenými plány, a to zejména díky tomu, že umělec pracuje s geometrií, plochami a liniemi. Pomocí svého malířského přístupu tak autor svou malbou prověřuje rozhraní obrazové a grafické vizuality, což má za následek, že jeho malby obvykle pracují se strukturálním uspořádáním obrazové plochy, ve kterém autor originálním způsobem uplatňuje opakování se pomocí variací různorodých geometrických znaků. Výsledné obrazy díky tomu působí jako pomyslná kódovaná sdělení, která však nejsou strojově dokonalá, pokaždé totiž obsahují chybu, ať už méně viditelnou či více, ale vždy je tato „chyba“ součástí Sýkorova plátna. Sýkora tímto krokem manifestuje lidskou přítomnost, která slouží jako oživení, nebo jako nová vizuální hodnota, a také se jedná o prvek, který ihned zaujme divákovu pozornost.
V rámci srovnání obou vystavujících se setkáváme se dvěma protichůdnými tématy v rámci „geometrické“ malby, kterými jsou mechanika a příroda. Vystavená plátna diváka přenášejí do světa mechaniky a přírody a poodkrývají mu různé struktury a souvislosti těchto dvou rozmanitých světů. Vasilkovy malby jsou plné architektury, strojů, industrializace a utopie. Vasilko na svých plátnech projektuje vlastní, místy až utopické imaginární stavby s podivuhodnými předměty od duchampovských objektů přes kombajny a další zemědělské stroje až po hokejky či kříže, přičemž toto spojení pokaždé probíhá v plytkém obrazovém prostoru, díky čemuž výsledné dílo nabírá téměř dadaistické vyznění. Divák se tak ocitá v imaginárním světě, který je kombinací reálné a fantaskní architektury. Jakub Sýkora je v tomto opakem Jána Vasilka, inspiraci čerpá nejčastěji z přírody. Zajímají ho zdánlivě nepodstatné detaily nebo chyby, které kolem sebe nachází, a také uspořádání a řád přírody, které ve svých dílech následně kombinuje. Sýkoru můžeme považovat za „malíře přírody“, který ji pomocí geometrizace kóduje do abstraktní podoby, v důsledku čehož vzniká něco zcela nového a neobvyklého.
I přesto, že se oba malíři věnují naprosto odlišné tématice a díky tomu jsou rozdílní jako světlo a tma, oba spojuje zájem o abstraktní malbu. Jedná se o přední reprezentanty „geometrické abstraktní malby“ na Slovensku a v České republice. Jejich malba je krásnou ukázkou toho, jak se dá s „abstraktní“ malbou velmi zajímavě a originálně pracovat, dále ji rozvíjet a navazovat na historické milníky v rámci dějin umění. Současně tvorba obou malířů poukazuje i na to, že „geometrická“ malba není ničím limitována a dá se v ní pracovat s jakýmkoliv tématem, ať už se jedná o přírodu nebo o mechaniku. Rovněž můžeme díky těmto umělcům vidět, jak je pojem „abstrakce – geometrické umění“ zavádějící a jakou v sobě skrývá rozmanitost přístupů.
Kurátorka: Andrea Otevřelová
